Arabská menšina a politika Izraele

Arabové tvoří dnes už skoro 20% izraelské populace. Jedná se tedy o významnou demografickou skupinu. Je to právě růst arabské populace, která určuje stávající politiku izraelských vlád, neboť ve snaze zachovat i vzhledem k demografickým prognózám výraznou populační převahu Židů vedlo k opouštění obrovských územních celků získaných v Šestidenní válce (1967). Tedy k opuštění Sinajského poloostrova a v poslední době k tvrdému odsunu Izraelců z pásma Gazy za vlády Ariela Šarona (2001-2006). Je třeba rozlišovat mezi Araby žijícími na území Izraele a těmi na Palestinské samosprávě. První jsou občany státu Izrael, druzí při pokusu o vstup musí projít přísnou bezpečnostní kontrolou, západní břeh Jordánu je od vlastního státu Izrael oddělen vysokou betonovou zdí. Převážně z této skupiny rekrutují teroristické organizace sebevražedné atentátníky. Nicméně "izraelští" Arabové mají nezřídka kdy příbuzné na území samosprávy. Ve svém státu se často cítí jako druhořadí obyvatelé, a to navzdory faktu, že na tomto území žijí od začátku středověku. Námitku, že vlastně osídlili původně židovskou říši lze vyvrátit tak, že žádný židovský stát s homogenním etnikem zde stejně nejpozději od ovládnutí Římem neexistoval, a politicky ji lze brát asi tak vážně jako třeba požadavek na obnovení panslovanské říše v Podněstří. Demografický zvrat nastal až začátkem 20. stol. a Arabů nejvýrazněji až ubylo s masovým exodem po vyhlášení státu Izrael. Arabská menšina, ne nevýznamná, dosud neměla žádného premiéra a do r. 2001 ani ministra. To neznamená, že by nebyla politicky aktivní. Existují tři vysloveně arabské strany, Hadaš (která je dokonce židovsko-arabskou organizací stranou, Balad a koalice několika arabských organizací spojených v Jednotné arabské kandidátce. Arabové nejsou separatisty, volí i "židovské," sionistické strany, jako až 30% arabských voličů ve volbách roku 2006. Volí především levicovou Stranu práce, není divu, pravicově konzervativní strany dlouhodobě deklarují neústupnost z tradičních izraelských hodnot, mezi které patří i postup proti Palestinské samosprávě.

Společensky úspěšnější jsou Drúzové, měli jednoho ministra bez portfeje a několik politicky významných osob, také několik významných důstojníků. Ne-drúzský Arab stanul v ministerském křesle až r. 2007, Raleb Majadele, hned jako ministr vědy, kultury a sportu. Arabové se nicméně cítí druhořadými občany, k čemuž přispěl vládní dokument volně přeložený jako "Perspektivy palestinských Arabů v Izraeli." Ten poněkud nešťastně deklaruje Izrael etnicky, jako stát Židů, jehož demokratické zásady jsou jim tak vlastní apod. Dalším trnem v oku jim je Židovský národní fond, nezisková organizace vlastněna Světovou sionistickou organizací, vykupující od r. 1901 palestinské území pro židovské osídlení. Vlastní 13% Izraele a toto území nelze ze zákona prodat, pouze pronajmout na 49 let.

Terčem kritiky se staly izraelské bezpečnostní síly po událostech v říjnu roku 2000. Tehdy bylo zastřeleno 12 arabských občanů při demonstracích sympatizantů s druhou intifádou, což arabská menšina považuje za násilí stran státních institucí.

Aktuální nabídka zájezdů do Izraele

Průvodce a mapy Izrael