Historie Tel Avivu a Jaffy

Historie Tel Avivu je vlastně historií dvou měst, Tel Avivu a Jaffy. Až do začátku 20. stol. píše dějiny největšího izraelského města přístav Jaffa. Příběh tohoto dvojměstí je sice vyhrocenou podobou izraelských dějin, ale svým způsobem příznakovou i pro ostatní města a celou zemi vůbec.

Jaffa byla snad už ve 2.tis. př. Kr. významným přístavem, podle židovské tradice stál u zrodu Noahův syn Jaffa z Jafetu, podle Římanů se zde první lidé usídlili už 40 let po potopě světa. Město určitě patřilo Egypťanům, o čemž svědčí kamenná brána se jménem faraóna Ramsese II. z r. 1270 př. Kr. Později přístav patřil Filištíncům, než jej král David, podle tradice druhý král Izraelců, ovládl. Jeho syn Šalamoun nechal na tamějších molech vykládat cedrové dřevo z Libanonu, určené na stavbu Chrámu. R. 800 se podle tradice prorok Jonáš snažil utéct před božím povoláním na místní lodi, Bůh ale seslal bouři a Jonáše pohltila velryba. Poté, co jej vyvrhla, odebral se šířit slovo boží do Ninive. Po nadvládě Asyřanů, Féničanů a Řeků skončilo město v rukou Makabejských Židů (asi 142 př. Kr.) a stala se nejvýznamnějším místním přístavem. Konkurence mu vyrostla až r. 50 po Kr., kdy severně odtud vyrostla Caesarea. Město sehrálo svou úlohu i v raně křesťanských dějinách, svatý Petr zde podle tradice vzkřísil ženu Tabitu a odmítl (po božím vnuknutí) striktní židovská pravidla, aby prokázal rovnost lidí před Bohem navzdory předchozímu rituálu.

R. 68 dobyl město císař Vespasián a vyhnal všechny Židy, r. 636 přechází město z byzantské nadvlády pod vládu Arabů. Místní si zajisté oddechli, protože Arabové byli tolerantnější ke všem ne-muslimským vírám a navíc místní zbavili tíživého daňového jha. Konec proslulosti města přišel v r. 1099, kdy ho zadupali a zničili křižáci. Za osmanské říše se jednalo pouze o mírně vzkvétající město regionální město.

Další dějiny jsou až dějinami Tel Avivu, založeného jako předměstí Jaffy r. 1909, aby se předešlo etnickým třenicím mezi masově přicházejícími Židy a starousedlíky. Tel Aviv znamená doslova "Jarní vršek." Mělo se stát obchodním centrem Blízkého východu. Po stagnaci první světové války přinesla další vlna imigrantů nové tření, a proto vláda Britského mandátu rozhodla, že Jaffa a Tel Aviv budou dvě odlišná města. V meziválečném období dochází k raketovému růstu města, projektovaného britskými a židovskými architekty, kteří měli vzdělání funkcionalistické školy Bauhaus. Město vyrůstalo podle tehdy nejmodernějších plánů, mělo být plné zeleně a širokých ulic (oproti tradičním středověce vypadajícím uličkám Jaffy). S vyhlášením nezávislosti r. 1948 se Tel Aviv stává hlavním městem, ostatně byl v té době jediným výlučné židovským městem s nejrozvinutějším průmyslem široko daleko. Ale nezávislost přinesla i První izraelsko-arabský konflikt, izraelská armáda obsadila město a starousedlí Arabové uprchli. Tehdy Jaffu osídlili Židé a připojili ji jako předměstí. Po Šestidenní válce r. 1967 a zákonu o nedělitelnosti Jeruzaléma jako hlavního města z r. 1980 přichází Tel Aviv o primát hlavního města. Nicméně OSN stále považuje Jeruzalém za okupované území, a proto má valná část zemí své konzuláty a ambasády právě v Tel Avivu.

Aktuální nabídka zájezdů do Izraele

Průvodce a mapy Izrael