Historie Akka

Město patří k nejstarším přístavům světa, první zmínky máme už z 19. stol. př. Kr. Město bylo pod správou Féničanů, Židů i Asyřanů. Pevnou součástí helénského světa se stalo po ovládnutí Alexandrem Makedonským, který mu dal řecký ráz, ostatně jako celému světu od Makedonie po Indii. Za římské nadvlády přineslo město Židům nejednu pohromu, při Židovské válce v 70. letech 1. stol. zde sídlily legie císaře Vespasiána a mířily odsud na trestné výpravy namířené proti bouřícím se Židům. Nejslavnější období města nastalo v období křižáckých výprav, kdy se proměnilo v mohutnou pevnost. Ve městě se zastavili i anglický král Richard Lví srdce a císař Svaté říše Římské Fridrich II., ten který Přemyslovi Otakarovi II. potvrdil Zlatou bulu sicilskou. Křižáci Akko poprvé dobyli na počátku 12. stol., ale ztratili ho už v r. 1187, aby jej o čtyři roky později Filip II. dobyl zpět. Stalo se hlavním městem už poněkud zmenšeného Jeruzalémského království. Tehdy ve čtvrtích žili Janované, Pisánci, Benátčané i Frankové. Sídlily zde i významné křesťanské řády, johanité a templáři. Křesťanskou vládu zde ukončil mamlúcký sultán r. 1291, čímž definitivně skončila vláda křižáckých království na pevnině. Pod různými muslimskými říšemi zůstalo Akko dalších 600 let. Sultán Al-Jazzar sice nechal město srovnat se zemí, ale vybudoval zde mocné a prosperující město s obnoveným přístavem. Po 1. světové válce spadlo město s územím pod britský mandát, většinu zde mají dodnes Arabové, kteří nebyli při vyhlášení nezávislosti r. 1948 naštěstí vyhnáni. Město si tak zachovává původní ráz.Triumfující muslimští vítězové se rozhodli smazat z povrchu světa někdejší křesťanskou slávu, a proto se jali zasypat celé město pískem, i zbytky rozbořené johanitské pevnosti, které se nám tak trochu paradoxně díky tomu dochovaly dodnes. Ve městě je dodnes patrné prolínání muslimské a křesťanské kultury, město si na první pohled nese mnoho evropského. Dnes je zde kostel sv. Jana postavený na zbytcích křižáckého chrámu, Mořská brána a dobře zachované hradby s mohutnými baštami i starý přístav. Až ve 20. stol. bylo objeveno sedm pískem zasypaných křižáckých komnat a sálů. Počet sálů není dodnes jasný, nejspíše jde o nějaký druh biblické číselné symboliky. Sály jsou podpírány mohutnými sloupy, někde je křížová klenba vysoko až sedm metrů, jeden sál má celých 450m2 a klenbu podpírají tři raně gotické sloupy. Erby s liliemi prozrazují francouzský původ. Z pevnosti vedla i dlouhá podzemní chodba, ústící u přístavu.