Historie Haify

O Haifě existují zmínky už ze 14. stol. př. Kr., z pozdní doby bronzové. Město je v období perské nadvlády zmiňováno i u antických geografů. Tehdy se mezi horou Karmel a pobřeží měla nacházet rybářská vesnice. Poté, co byl starý přístav zanesen pískem, se vesnice přesunula na jih, k dnešnímu Bat Galimu. V židovské talmudické literatuře se město objevuje ve 3. stol. po. Kr. Měli zde sídlit židovští učenci a řečtí obchodníci a námořníci. Haifa samotná vzniká až spojením dvou sídlišť, Zalmony a Shiqmony, kdysi proslulé výrobou a barvením oděvů, které nosili velekněží Chrámu. O etymologickém původu názvu Haifa se dodnes spekuluje, měl by ale znamenat "krásné pobřeží." Okolí Haify je zmíněno i v Bibli, na hoře Karmel měl podle Knihy Královské prorok Eliáš prokázat nadřazenost Jahveho nad fénickým Baalem zázračným zapálením obětního ohně. Na Karmelu je dodnes jeskyňka, nazývaná podle tradice Eliášova.Město postupně přešlo z římské pod byzantskou nadvládu a v 7. stol. bylo ovládnuto Peršany. Po celou dobu vzkvétalo a stalo se neformálním hegemonem svého okolí. Do 11. stol se zde vystřídala nadvláda mocné muslimské říše Háruna Ar-Rašída, Umajjovského chalífátu a Abbásovců. Haifa tehdy sestávala už z několika přístavů, proslulá byla výrobou skla a barvivem na látky, vyráběným z mořských šneků. Bujně obchodovala s Egyptem a celým středomořím, dokud r. 1100 nepřinesl křižáky. Ti město navzdory urputné obraně Arabů a Židů dobyli a proměnili v rybářskou vesničku, orientovanou na zemědělství. Stala se součástí Galilejského vévodství, vazala Jeruzalémského království. Středověká Evropa se přestěhovala do pouště se vším všudy.R. 1187 zničí křižáckou pevnost neporazitelný Saladín a r. 1265 jej ovládnou Mamlůci, kteří ve snaze předejít návratu křižáku město úplně rozvrátí. Do 16. stol. o městu mnoho pramenů nenalezneme, stalo se regionálním osídlením nevalného významu. Od r. 1761 se datují moderní dějiny města, tehdy beduínský vládce Dhaher al-Omar zbořil dosavadní město a nechal zbudovat úplně nové, opevněné. Město se od r. 1775 stalo součástí Osmanské říše, jíž bylo až do konce 1. světové války. Dvě výjimky tvoří ovládnutí Napoleonem r. 1799 a epizoda egyptské nadvlády ve třicátých letech 19. stol. Zlomem byl příchod německých Templářů, zvláštní odnože křesťanství, ani protestantské, ani katolické. Ti zde vybudovali hlavní ulici, elektrárnu a podíleli se na modernizaci města. Tehdy přichází i Bahá´u´lláh, zakladatel víry Bahá´í, jejíž centrum je dnes právě právě Haifa. Významným příspěvkem do etnické skladby byl i masový příchod rumunských Židů.V období Britského mandátu, trvajícího od r. 1918 do r. 1947, se z Haify stalo významné průmyslové středisko, kdy původní většinu arabské populace (asi 85%) převýšili díky neustávající imigraci Židé. Při vzniku Izraele bylo město přisouzeno Židovskému státu, což Arabové odmítli. Došlo tak, stejně jako v celé zemi, k pouličním masakrům. Nakonec emigrovalo na 62 000 Arabů, částečně ze strachu, částečně na výzvu svých vůdců, ve snaze Haifu ekonomicky paralyzovat. Ta se stala bránou židovských imigrantů do země a rychle nabírala populaci, i díky přistěhovalcům ze SSSR. V sedmdesátých letech dosahovala už populace 200 000 duší. R. 2006 do města dopadlo několik raket při konfliktu s Libanonem.Politický a ekonomický primát v okolí dnes přejal Tel Aviv a turistické centrum se stalo z Tiberias, nicméně i přesto je dnes Haifa jedním z největších a ekonomicky nejsilnějších měst Izraele.