Výročí 100 let od založení Tel Avivu

Když se řekne Izrael, většina lidí si hned vybaví zlatý Skalní dóm, černě oděné ortodoxní Židy nebo krajinu biblických příběhů. A to ještě v lepším případě. Média dnes o Izraeli informují jenom při eskalaci židovsko-palestinského konfliktu.Jak odlišně se potom musí jevit Tel Aviv-Jaffa, druhé největší izraelské město. Představuje židovský stát ve své sekulární podobě, lze zde nalézt snad vše, co dnes reprezentuje globalizované moderní město. Žádané pláže lemované luxusními hotely, kulturní svatostánky v podobě muzeí, divadel, baletu a operního sálu, sportovní kluby vedoucí domácí ligy. Sídlí zde burza a největší izraelská universita, centrum města tvoří mrakodrapy. Díky prestiži a světovému významu místního high-tech průmyslu se Tel-Avivu přezdívá „Silikonové vádí,“ v narážce na jeho americký protějšek. Město charakterizuje i jistá bezstarostnost, zábava zde žije 24 hodin denně, každoročně probíhá i gay parade.Může překvapovat, že takto ekonomicky významný uzel oslaví 11. dubna teprve 100 let existence. Zvláště v zemi, jejíž města známe od počátků paměti lidstva. Tel Aviv-Jaffa jsou vlastně dvě města, úředně spojená až r. 1949. O starším z nich, Jaffě, se zmiňuje už Thutmose III., objevuje se i v Bibli. Právě odtud měl Jonáš vyplout na svou osudovou cestu. Město bylo důležitým přístavem už ve starověku, ve středověku získalo značný význam i pro křesťanskou Evropu. Tvořilo opěrný bod Jeruzalémského království, v jeho hradbách bojovali Richard Lví srdce i Fridrich II. Když Jaffa ve 13. stol. definitivně padla do mamlúckých rukou, nastaly pro ni těžké časy. Ve snaze zabránit možné křižácké invazi byly pobořeny hradby i přístav. Až s nástupem mocných Osmanů v 16. stol. se začal obnovovat někdejší blahobyt. V 19. stol tvořilo židovskou populaci Jaffy pouze na 1500 židů. Změna nastala se vznikem sionistické myšlenky. Ve dvou velkých migracích ze závěru 19. a počátku 20. stol. přišel do tehdejší Palestiny velký počet Židů, kteří už toužili po vlastním státě. Plni optimismu skoupili písečné duny kolem Jaffy a rozhodli se zde vybudovat zelené předměstí. R. 1910 osada přijala poetický název Tel Aviv, Jarní vrcholek. Ve 30. letech přišlo množství architektů nacisty zrušené německé školy Bauhaus, díky čemuž zde vyrostlo Bílé město, největší komplex funkcionalistické architektury na světě. Když Arabové koncem 40. let odmítli plán Spojených národů na rozdělení Palestiny, došlo k množství konfliktů R. 1948 opustili Jaffu nadobro, následujícího roku se obě města spojila. Možná i díky tomu, že zde zůstalo jen jedno etnikum, není Tel Aviv tak horkou půdou. Nicméně ani on se nevyhnul bombovým útokům. Pomník Ohně a vody, jenž má být připomínkou toho, že i dva neslučitelné živly mohou být vedle sebe, tak zatím zůstává pouze sochou.